sobota 14. února 2015

Vlny se dovlnily

Dopsala jsem blog, lehla na gauč a koukala do blba. Po chvíli mi došlo, že blbo = mikrovlnka.
Aha, kdypak jsem ji naposled použila? Jídlo ohřívám na sporáku, v mikrovlnce dělám leda tak popkorn a esi se nemýlím, ten by měl jít dělat i v troubě. Kdyby ne, tak  na chalupě mikrovlnku máme.)

Takže..vlny se dovlnily, je čas udělat mikrovlnce pá pá.

Zatím je nachystaná u dveří, nejdřív ji zkusím dát dolů k vrátnici za pár korun, to je obvyklá praxe v našem 12tipatrovém baráku. Třeba se mi tím zaplatí vyšívaný ubrus s květy, který jsem dala na troubu tam, kde dřív stávala mikrovlnka a zabírala kus výhledu z okna.

Vůbec si myslím, že jednou se prostě přestěhuju do nějakého skromného obydlí, nebo i neskromného, ale prostě jiného a nechci tam mít ty krámy. A tím, jak si to myslím, tak si myslím, že se to stane. Takže prostě postupuji pomalu a jistě.)

čtvrtek 12. února 2015

Hadry, hadry, hadry

Ty vydají na samostatnou kapitolu, proto ji teď píšu. Jelikož jsem za mlada neměla moc peněz, často jsem nakupovala v sekáčích. A to mě dodnes drží. A dají se tam najít opravdu dobré kousky! Ale co je třeba se naučit: nekupovat si oblečení jen proto, že stojí pár korun, když si ho pak vemu jednou, že, protože vždycky si vemu ty černý šaty z Camaieu, protože jsou krásný a já v nich jsem tak krásná, tak proč bych si brala šaty, ve kterých si nepřijdu tak krásná jako v těch krásných šatech, že. A to nemusí platit jen pro kousky ze sekáče, ale i z výprodejů. No nekup to! Když ti to pak jen zabírá místo ve skříni a místo toho sis radši mohla koupit nevim jabko. Ne a ne a ne.

No ale když už tu hromadu věcí doma máme, tak probíráme. Lze použít staré osvědčené pravidlo:

Co jsem neměla na sobě rok/dva/tři, jde pryč!

Zde však horuji za to uvědomit  si, pro jakou příležitost je oblek dělaný. Nebudu vyhazovat kalhoty na lyže, protože s miminem jsem se na ně prostě pár let nedostala, ale jakmile to půjde, vyrazím. Atakpodobně.

Co mi dále pomáhá?
Když ty hadry ještě někomu poslouží!

CO MŮŽU:
  • prodat je (aukro, bazarobot, vinted)
  • darovat mladším příbuzným, tenčím či silnějším přátelům
  • dát do "popelnice" na textil, ze které jdou potřebným
  • položit je na popelnice normální či na lavičku

JAK POZNÁM, ŽE VĚC OPRAVDU NECHCI:
  • No, můžete ji položit venku na lavičku a schovat se za roh. Jakmile se někdo bude blížit, uvidíte, zda vám to bude jedno, nebo tryskem vyrazíte, abyste věci sbalili dřív, než on!
  • Kdo běhá pomalu, může si je dát do "mezitašky", kterou má zatím doma. A přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby tu tašku neměl.
  • Věci, co sundáte po praní ze šňůry, nevracejte do skříně, ale ukládejte třeba do krabice. Až vynosíte oblíbené kousky, co jinak nosíte pořád dokola, uvidíte, zda budete mít odvahu vzít si i ty perfektní koupě, co tam zbyly!


Má tam bejt otazník!

Ne chceme to, ale chceme to? A pravda, odpovědí může být:

 "Nechceme" 
nebo
"Chceme to!"

A co? Věci, věci, věci! To především, ale potažmo i činnosti. Ale v první řadě věci!


Byla jsem jsem děsnej hromadič věcí a pořád jich mám ještě hodně, ale jejich počet snižuju, pořád, kontinuálně. Což neznamená, že bych si nikdy nic nekoupila, ale pečlivě zvažuji, za co utratím peníze, které jsem vyměnila za to nejdražší, co mám: ČAS!

A jak jsem psala, každý den přemýšlím, čeho bych se tak mohla zbavit. Důvody?

DŮVODY:

  • úklid velkého množství věcí bere hodně času
  • hodně věcí zabírá hodně místa
  • hodně věcí lehce tvoří nepořádek
  • nepořádek nedělá dobré energie
  • energie je dobrá
  • nedobré věci nedělají dobrou energii
  • nepotřebné věci jsou nepotřebné
  • ...atakdále!
Mám ráda takovéty řekněmě duchovní věci, občas jdu i na nějaký seminár, přednášku atp. A sice tam dostávám dobré rady jako "Odpusť!" nebo "Buď taková a maková!", což je sice hezké, ale já se ptám: "ale JAK? JAK to mám sakra udělat?" Takže na jednu stranu duchovno ano, na druhou..příklady táhnou. A proto píšu tento blog, kde chci zaznamenávat co dělám, proč to dělám, jakou jsem ušla cestu a neopomenu i nějaké věci mimo věci, jako třeba jak žiju a co se mění. Myslím, že sama ráda někdy zpětně nahlédnu...pokud nevyhodím i počítač :)